Napsali o nás

S Radkem Bruštíkem o cimbálové muzice Strýci ze Strání

Základ cimbálky tvoří Antonín (19. 12. 1961), Josef (12. 5. 1968) a Radek (29. 2. 1972) Bruštíkovi, všichni narozeni v Uherském Hradišti.

Kde si myslíte, že byste našli kořeny vzta­hu vašeho a vašich bratrů k muzice a po kom jste zdědili talent?

„Hudební kořeny sahají k prarodičům. Velmi zpěvná byla babička z matčiny strany, nejvíce však předci z otcovy strany. Rodina Bruštíků z otcovy strany se proslavila zejmé­na ve Spojených státech. Otcův strýc tam vlastnil a řídil rozhlasové studio, přitom stí­hal hrát na několik nástrojů. Mimo jiné zpro­středkovával pobyty cizinců v lázních po celé České i Slovenské republice, a tím se podílel na rozvoji turismu.”

Kdo vedl vaše první muzikantské krůčky směřující do lidové školy umění a na dětské přehlídky?

„První muzikantské krůčky vedl otec, kte­rý hrával v dechovce a často i doma na har­moniku. Nejvíce nás ovšem doprovázel na různé kulturní akce. Byly to pěvecké soutěže a přehlídky, např. Zazpívej, slavíčku či Děti a píseň, a hlavně rozhlasová či televizní natá­čení. Nezapomenutelná byla účast v dnes již neexistující soutěži Zpívá celá rodina. Velkou inspiraci pro nás znamenaly folklorní festiva­ly ve Strážnici, Vlčnově a na jiných místech v tehdejším Československu.

LŠU jsme začali navštěvovat přibližně v šesti letech. Všichni jsme začali samo­zřejmě zpěvem a hrou na hudební nástroje. Tonda hrál na housle, pikolu, flétnu i klarinet, nakonec však zůstal věrný houslím. Josef začal a doposud hraje taky na housle. Mne inspirovalo zpívání v BROLNu natolik, že jsem díky tehdejšímu cimbalistovi J. G. Hriskovi začal hrávat na cimbál. Po vzoru bratrů jsem hrával nějaký čas rovněž na housle, ale cimbál jednoznačně zvítězil.

Od dětských let a po dobu studií jsme prošli mnoha cimbálovými muzikami či soubory: Javorinkou ze Strání, JAKUBem při gymnáziu v Uherském Brodě, Šabličkou a Olšavěnkou rovněž z Brodu; později jsme byli v brněnských souborech Slovác­ký krúžek a Polána. Spolupracovali jsme se Šablou, Burčáky, Brozany, Vlčnovjanem, Rozmarýnem, Lipinou, Kopaničárem ze Sta­rého Hrozenkova nebo s kyjovskými soubo­ry Lúčka a Javor, se kterými jsme absolvo­vali řadu zahraničních festivalů a folklorních přehlídek. Po úspěšném absolvování vyso­koškolského studia jsme zůstali ve Strá­ní, kde společně působíme v CM Strýci ze Strání. Jejím zakladatelem je i Tonda, kte­rý byl mimochodem na vojně v Armádním uměleckém souboru v Táboře, kde vyhrál též konkurz na zpěv. Cimbálovka loni oslavila již 30 let svého působení.”

Jaké jste měli dětství? Maminka měla jistě spoustu práce s praním a žehlením krojů?

„Dětství jsme prožívali stejně jako naši vrstevníci, jen s tím rozdílem, že jsme, žili více folklorem a obětovali jsme mu spoustu času. Je pravda, že bez materiální, finanční a morální podpory našich rodičů bychom se neobešli. Těch opraných a vyžehlených košil a vůbec času rodičů stráveného podobný­mi pracemi bylo dost a dost. Nelze zapomí­nat ani na další rodinné příslušníky či blízké, z nichž si zaslouží uvést velmi obětavý člo­věk – pan Jan Blaha z Uherského Brodu, který už mnoha lidem pomohl v jejich životní i hudební kariéře.”

O tom, že folklor má ve Strání obrovskou popularitu, svědčí spousta malých muzikan­tů a zpěváků. Někteří z nich nesou vaše pří­jmení, tuším správně, že to jsou děti z vaší rodiny?

„Ano, již čtvrtým rokem naše děti hra­jí a zpívají v muzice Mladí Bruštíci. Tondovi synové hrají na housle – Toník mladší primášuje a Adámek hraje na kontry. Josefova dcera Adélka hraje terc, pětiletý syn Šimonek zase pěkně zpívá. Můj syn David hraje na cimbál a druhý Danielek je také zpěvák, nedávný vítěz soutěže Zazpívej, slavíčku v Uherském Hradišti. Kromě Bruštíků hra­je v muzice na basu Žaneta Zámečníková a na flétnu Klára Tinková. Dětská cimbálovka má za sebou řadu vystoupení v České republi­ce i na Slovensku. Může se pochlubit řadou ocenění v individuální hře na housle, cimbál nebo vítězstvím v pěvecké soutěži Zazpívej, slavíčku.”

Bratři Jožka, Radek a Tonda Bruštíkovi (zleva doprava) v Belgii v r. 1993 Fota z archivu CM Strýci ze Stráni.

Zahrajete a zazpíváte si s chutí i doma, například na Štědrý den nebo na rodinných oslavách?

„Už jako malí jsme muzicírovali. Otec na harmoniku, Tonda s Josefem na housle a já udával rytmus na futrál od harmoniky nebo na ozembouch. Hrávalo se i na rodinných oslavách. Jedním z nejkrásnějších zvyků bylo zpívaní a hraní koled našim babičkám, dědečkům a blízkým rodinám. Tyto zvyky jsme si samozřejmě nenechali pro sebe a už koledujeme ve větším počtu s našimi dět­mi.”

Po celou dobu své činnosti muzika Strýci ze Strání spolupracuje s folklorním tanečním souborem Javorina. Procestovali jste mnoho zemí Evropy. Jak tam vnímali vaši muziku? A co naopak v zahraničí obohacu­je vás?

„V zahraničí jsme stále uznáváni a ceněni proto, že jsme tím, čím má člověk být. Naše písně a tance byly vždy temperamentní, bez­prostřední, prezentovány srdcem a dokáza­ly stále bavit lidi. Nejlepším zážitkem pro nás je radost lidí, pro které hrajeme.”

Co můžete říct o dalších členech muzi­ky?

„Každá muzika musí být dobře obsaze­na a zastoupena šikovnými muzikanty. Na místě primase se s mými bratry střídá zpě­vák Václav Málek, synovec Luboše Málka z brodské Olšavy. Dále s námi hraje David Smetana na basu, Pavel Vintr na klarinet a na kontry Martin Mimochodek spolu s Pep­kem Knotkem. Stává se, že občas hrává­me v různých sestavách, protože za třicet let působení cimbálky prošlo našimi řadami několik šikovných muzikantů.”

V rámci loňského pořadu Vánoční kole­dování, který se uskutečnil ve straňanském kostele, jste připravili také svůj program. Posluchači byli uchváceni, kolik hudebních žánrů účinkující obsáhli. Jak je možné, že v této obci je tolik hudebně nadaných lidí?

„Strání je známé svou bohatou folklorní tradicí, která se dědí z generace na genera­ci již odnepaměti. Je proto důležité podpo­rovat děti, které už odmalička zpívají, hrají či tancují v dětských souborech, jako je např. Straňánek při místní mateřské škole nebo Javorinka při Základní škole ve Stráni. Zapo­menout nelze na cimbálovou muziku Hus­ličky, která má v současné době už několik sestav a prošlo jí už hodně šikovných muzi­kantů, muzikantek, zpěváků a zpěvaček. Jejich učitelkou je paní Anička Přikrylová spolu se svojí matkou, legendární zpěvač­kou, paní Vlastou Grycovou. Kromě toho je ve Strání několik kvalitních či profesionál­ních dechových kapel: Straňanka, Javorin­ka, Zámecká pětka, Tosr, Pohodovka, Žajglovka, nebo rockových – Sacchie Phantes, P.A.C. -, folkových a jiných uskupení, kde působí velké množství dobrých muzikantů a zpěváků. Kvalitní pěvecké ženské a mužské sbory jsou dokladem, že se ve Strání stále zpívá.”

Strání patří ke třem obcím, kde se docho­val mužský fašankový tanec podšable. I Podle legend a zápisu z roku 1748 jej tančili zbojníci žijící na Javořině. Myslíte si, že to byli oni, kdo po sobě zanechali straňanské písně, které hrajete?

„Je velmi pravděpodobné, že nám zmi­ňovaní ,zbojníci” zanechali bohaté písňové dědictví, ale nejenom oni! Nejeden sběratel a skladatel přidal do vínku Strání hodně pís­niček. Jedním z nich byl i Leoš Janáček, kte­rý často chodíval do přírody a v místě, kde pramení dnešní březovská kyselka, skládal svá díla. Krásné Bílé Karpaty a těžký život lidí proto jistě měly značný vliv na vznik tak krásných písniček.”

Váš repertoár jste ovšem později rozší­řili ještě o české „lidovky”, romské písně a o populární skladby. Proč?

„Repertoár CM Strýci ze Strání je pevně spojen s folklorními tradicemi obce i okol­ních regionů moravských Kopanic, Dolňácka, Horňácka či sousedních slovenských Kopanic a Myjavy. V dnešní době se ale samozřejmě nehraje pouze folklor, lidé si žádají stále více různých známých písniček. Proto mají svůj význam nejenom typické české lidovky romské písně, folkové sklad­by ale i písně rockové, jazzové apod…”

Autor: Malovaný kraj, rozhovor vedla Alena Bartošíková, 12. května 2009